Charakterem je border kolie velice příjemný společník, který svého pána stále fixuje pohledem. Ve statistikách inteligence psů se border kolie dostala hned na první příčku, těsně následovaná pudlem a německým ovčákem. Jedná se o psa skutečně inteligentního, chápavého a rychle se rozhodujícího. Šlechtěním z mnoha jiných ras si border kolie vzala to nejlepší, co mohla a dnes se jedná v podstatě o plemeno na člověku nezávislé, s vlastním rychlým a důvtipným uvažováním. Je velice citlivá a vnímavá, nejen že rychle reaguje na povely svého pána, často je dokáže předvídat i předem. Péče o srst je velice jednoduchá, stačí ji občas pročesat kartáčem na dlouhé chlupy. Jinak je border kolie na úpravu srsti celkem nenáročné plemeno. Pohyb je to hlavní, co tato rasa požaduje od svého pána – zato v nadstandardní míře. Takže je zcela jasné, že nějaký domácí pecivál by si takovou rasu moc pořizovat nemusel, nakonec by jste mohli litovat, že musíte neustále někde běhat, což je však důležitý faktor.
Border kolie pochází z míst na hranici Skotska a Velké Británie, kde byla šlechtěna z mnoha různých ovčáckých psů. Hlavní snahou bylo vyšlechtit psa se skvělými ovčáckými schopnostmi, který bude inteligentní a bude schopen plnit skvěle náročnou práci honáckého psa. Tato snaha se vyplatila a výsledkem byl pes, který byl zodpovědný, velice pracovitý, rychlý a rychle se rozhodující. Standart byl přijat „Anglickým klubem chovatelů psů“ v roce 1976. Border kolie je v současné době považována za nejinteligentnějšího psa a pracuje nejen jako pes ovčácký, ale je doporučována i jako pes vhodný pro zrakově postižené lidi. Vzhledově se jedná o plemeno střední velikosti, pes měří v kohoutku asi 47,5 až 55 cm, fena je o něco menší. Pes nepůsobí ani těžkopádným dojmem, ani se nejedná o příliš lehkého psa. Má ideální proporce pro účel, k jakému byla vyšlechtěna. Váží kolem 14ti až 20ti kilogramů. Pohybuje se velmi rychle, jakoby plíživě. Srst má dobře vyvinutou podsadu, chlupy jsou rovné a na hrudi, krku, břiše, ocasu a zadní straně předních tlap jsou dlouhé. Zbarvení bývá různé, většinou ale černo- až šedobílé, přičemž vždy musí převládat tmavší barva (nikdy bílá). Pro nás jako majitele je to vždy ideální řešení, poznáme si tak svého milovaného pejska, který se stane milým společníkem.